06
 
 
  Svými líčeními z Bavorského lesa a 
  bavorské vysočiny, svými „obrazy kultury“ s 
  popisy obyčejů, lidových písní a krojů 
  oslovoval Schmidt širokou čtenářskou 
  veřejnost. K některým povídkám a 
  románům vypracoval i jejich divadelní 
  verze. 
  Jeho celkové dílo zahrnuje na 
  60 rozsáhlejších lidových povídek, 
  40 humoresek a skic, 40 dramatických děl, 
  jednu sbírku básní v nářečí „Altboarisch“ 
  (Starobavorsky) a četné jednotlivé básně. 
  Maximilian Schmidt se opakovaně 
  zaměřoval na osudy slepých, kupříkladu v 
  obou románech „Die Blinde von 
  Kunterweg“ (Slepá z Kunterwegu) (1883, 17 
  vydání) a „Der blinde Musiker“ (Slepý 
  muzikant) (1903, 5 vydání), které byly 
  vydány vídeňskou organizací nevidomých. I 
  humoreska „Der vergangene Auditor“ 
  (Uplynulý auditor) vyšla ve slepeckém 
  písmu. Tato povídka vysloužila 
 
 
  Díla
 
 
  Maximilianovi Schmidtovi r. 1882 v soutěži 
  vypsané tehdy založeným rodinným 
  periodikem „Vom Fels zum Meer“ (Od skály 
  k moři) první místo. 
  I Maximiliana Schmidta v posledních letech 
  života trápila oční vada a nakonec oslepl. 
  Přesto se psaní nevzdal. Pomocí podložky s 
  braillským řádkem sepsal svoji poslední 
  sbírku básní „Abendglocken“ (Večerní 
  zvony).
  R. 1890 Maximilian Schmidt čelil obviněním 
  a podezření z plagiátorství. Na svou obranu 
  sepsal „Jämmerlichkeiten in der 
  Münchener Schriftstellerwelt“ (Ubohosti 
  mezi mnichovskými spisovateli). 
  V dvousvazkové autobiografii „Meine 
  Wanderung durch 70 Jahre“ (Moje putování 
  70 lety) (1902) Waldschmidt stylizuje svůj 
  vývoj k oslavovanému a společensky 
  uznávanému lidovému spisovateli. 
  Od 90 let 19. století vydávalo nakladatelství 
  Ensslin & Laiblin v Reutlingen souborné 
  vydání s celkem 32 svazky, které se r. 1927 
  dočkalo nového vydání od nakladatelského 
  domu „Waldschmidt-Verlag Josef Habbel“ v 
  Řeznu.