06
Svými líčeními z Bavorského lesa a
bavorské vysočiny, svými „obrazy kultury“ s
popisy obyčejů, lidových písní a krojů
oslovoval Schmidt širokou čtenářskou
veřejnost. K některým povídkám a
románům vypracoval i jejich divadelní
verze.
Jeho celkové dílo zahrnuje na
60 rozsáhlejších lidových povídek,
40 humoresek a skic, 40 dramatických děl,
jednu sbírku básní v nářečí „Altboarisch“
(Starobavorsky) a četné jednotlivé básně.
Maximilian Schmidt se opakovaně
zaměřoval na osudy slepých, kupříkladu v
obou románech „Die Blinde von
Kunterweg“ (Slepá z Kunterwegu) (1883, 17
vydání) a „Der blinde Musiker“ (Slepý
muzikant) (1903, 5 vydání), které byly
vydány vídeňskou organizací nevidomých. I
humoreska „Der vergangene Auditor“
(Uplynulý auditor) vyšla ve slepeckém
písmu. Tato povídka vysloužila
Díla
Maximilianovi Schmidtovi r. 1882 v soutěži
vypsané tehdy založeným rodinným
periodikem „Vom Fels zum Meer“ (Od skály
k moři) první místo.
I Maximiliana Schmidta v posledních letech
života trápila oční vada a nakonec oslepl.
Přesto se psaní nevzdal. Pomocí podložky s
braillským řádkem sepsal svoji poslední
sbírku básní „Abendglocken“ (Večerní
zvony).
R. 1890 Maximilian Schmidt čelil obviněním
a podezření z plagiátorství. Na svou obranu
sepsal „Jämmerlichkeiten in der
Münchener Schriftstellerwelt“ (Ubohosti
mezi mnichovskými spisovateli).
V dvousvazkové autobiografii „Meine
Wanderung durch 70 Jahre“ (Moje putování
70 lety) (1902) Waldschmidt stylizuje svůj
vývoj k oslavovanému a společensky
uznávanému lidovému spisovateli.
Od 90 let 19. století vydávalo nakladatelství
Ensslin & Laiblin v Reutlingen souborné
vydání s celkem 32 svazky, které se r. 1927
dočkalo nového vydání od nakladatelského
domu „Waldschmidt-Verlag Josef Habbel“ v
Řeznu.